Zdravím vás a pěkné bytí vám přeji. Mám za sebou dnes zajímavý den, trochu jsem si připadal jako ve filmu „Správci osudu“. Dnes jsem byl poslední den na brigádě – včera/dnes měli dát vědět SMS zprávou, kdo má přijít a kdo ne. Žádná mi nepřišla, takže jsem na brigádu dorazil a tam jsem se dozvěděl, že nejsem na seznamu, že jsem dorazit neměl. Supervizor volá člověku, který měl SMS zprávu poslat, a dozvídá se, že jsem přijít neměl, že zkontrolují seznam a zda mi zprávu poslali – a pokud ano, ať mne pošle domů. … chaos… Samozřejmě, že zjistili, že mi žádnou zprávu neposlali a ať tedy zůstanu. Dostali jsme s Rusalkou (kolegyně, se kterou jsme celých 8 dní spolu-pracovali, hned jsme si rozuměli) Horní Počernice a říkám, že pojedeme vlakem, že tj. při pátku nejrychlejší. No, co myslíte, bylo či nebylo? :)) Už na nádraží byl chaos. Vlak S22 měl cca 10 minut zpoždění na odjezdu, stál až úplně vepředu před 3mi vlaky S1, z jehož jednoho se nakonec udělal S2 a připojil se k nám. Když už jsme vyjeli z Masaryčky, přišla průvodčí a hlásila, kam který vlak jede – naše souprava a ta připojená 🙂 Z Vysočan jsme vyjeli a zastavili, projeli protijedoucí vlaky, vyjeli a opět zastavili a zhruba v úrovni Černého Mostu jsme zůstali stát úplně. Po půl hodině jsme se dozvěděli, že stojíme kvůli překážce na trati – hlásila svým důležitým hlasem Eva Jurinová. Průvodčí nic nevěděla. Ve vlaku je Wi-Fi internet, proto jsem se hned díval, co se děje a zjistil jsem, že na trati je provoz zastaven, že z druhé strany na stejné koleji proti nám stojí vlak – nákladní vlak, který projel návěstidlo Stůj. Že provoz bude obnoven až cca za další hodinu a půl. Seděli jsme v narvaném vlaku, všichni spolu, průvodčí odmítla převzít zodpovědnost a pořád tvrdila, že nic neví. Ve vlaku je přeci možnost mluvit do mikrofonu a přes bedny podat zprávu cestujícím. Zvláštní…. Opět Chaos… Mám z toho pocit, že jsme na tom hůře než před 50ti lety. S dnešní technikou by průvodčí měla vědět vše – spojit se s dispečinkem/podívat se na internet, kam jsme koukali my, řešit situaci, informovat. Jediné, co nám řekla, že nás z vlaku pustit nemůže, že nemá tolik peněz na odškodné, když by se nám něco stalo a že jinak nic neví. A nikdo neřeší, jak se cítí lidi, třeba někdo měl šok nebo mu nedělá dobře být dlouho v uzavřeném prostoru… nějaký krizový plán ???… nebo jsme opravdu pořád bráni jako náklad, tedy věc neživá??? Fakt???… Stáli jsme tam celkem 1,5 hodiny, pak jsme asi kilometr popojeli a zůstali stát a pak ještě jednou popojeli. Za mne – někdo nad námi bdí, protože zastavil vlaky, které jely proti sobě – osobní a nákladní. To by byl čelní náraz a vykolejení a kdo ví, co ještě. Přesto se to ne-stalo. Opět jsem byl blízko smrti fyzického těla, opět uvědomění – jak je vše pomíjivé a některé věci nemůžete ovlivnit, ani netušíme… Ale naším úkolem je být co nejvíce přítomni s otevřeným srdcem, poslouchající svou intuici/vnitřní kompas. Pak zvládneme všechny situace, ať jsou jakkoli složité. … Přesto mi tento prožitek dal takový vnitřní mír a klid, vděčnost a také spousty otázek a následně i odpovědí…
Víte, v úterý jsem byl v Horních Počernicích na pohovoru v jedné firmě. Cestou jsem si všiml billboardu, na kterém bylo napsáno VÝHRA. Dnes jsem si na to vzpomněl a jak jsem šel nakoupit, stavil jsem se do trafiky, kde jsem si vsadil sportku (čísla, která mi ráno intuitivně přišla) a že si koupím los. Říkám paní, že bych chtěl los za stovku. Paní se mne ptá – výherní los? Já říkám, ano, výherní los za stovku. Vytáhla losy, udělala z nich vějíř a vybral jsem si ten, který mne první zaujal. Vyškrtal jsem pole a zjistil, že jsem vyhrál dvě stovky. Tak jsem si koupil za to ještě dva losy – jeden za padesát a druhý za sto korun. Na ten za padesát jsem vyhrál dalších padesát korun. Takže jsem vyhrál celkem dvě stě padesát korun a mnou vložená stokoruna se mi vrátila zpátky :)) Také je pro mne VÝHRA I TO, ŽE TY VLAKY ZŮSTALY PROTI SOBĚ STÁT. I to, že jsem měl dnes placenou brigádu. I to, že jsem mohl večer jít do Šárky a rozjímat nad životem. I to, že mohu psát…Takže co bylo vlastně tou výhrou, kterou jsem viděl na tom billboardu?. …A co je pro vás VÝHRA?…
….Všimli jste si, že okvětní lístky šípkové růže mají tvar srdce? Je to vidět na zemi, když opadnou, pak vidíte bílá i růžová srdíčka, desítky :)) … a vídáte také téměř všude kolem sebe samá srdce? Kamkoli vyrazíte…v přírodě i ve městě…
Chaos – všiml jsem si, jak zesílil, jak je stále více viditelný/vnímatelný někdy až absurdní. Hodně je to vidět na dráze (vlaky), ve městech, v MHD a tam, kde je velká koncentrace lidí. Také jsem to navnímal na té brigádě, ale také se s tím setkávám i na pohovorech a hlavně na internetu. Zajímavé je sledovat své postavení v tomto chaosu. Jak to máte vy? Já to mám tak, že jsem většinou ve svém středu a pozoruji to z povzdálí, z nadhledu, jsem klidný a vím, co dělat. Jsem také v plynutí a lehkosti. Ale všiml jsem si, že někdy mi to vezme dost energie, pak třeba déle spím /o hodinu až dvě/ nebo si musím častěji dát koupel se solí. … Když to vezmeme z pohledu toho, že jsme světelné bytosti, tak jsme majákem v tomto chaosu pro druhé. Pak k vám může přijít poděkování formou úsměvu, pohledu do očí či hezkým slovem. …
…Ještě tady zmíním svá setkání s Testy v rámci pohovorů. Setkal jsem se s tím, že u jedné pozice – centrum, kde probíhají školení lidí/zaměstnanců – požadovali vyplnit odpovědi na 4 testy, ze kterých si udělají profil osobnosti, což bylo jako první kolo pohovoru. Soubory s testy jsem si stáhl a otevřel první soubor. V nabídce byly odpovědi pouze a) nebo b). Žádná z nabízených odpovědí mi nestačila na to, aby o mne něco řekla a hlavně potřeboval jsem jako odpověď označit třeba kombinaci obou možností. To ale nešlo. Další soubor byl podobného rázu. Uvědomil jsem si, že nejsem schopen test vyplnit, protože se nevejdu do předem určených odpovědí. Že namísto toho, aby mne odpovědi vykreslily takového jaký jsem, se stane to, že použiji nejmenší zlo. Ale to přeci nejsem já! Já nejsem zlo! Proč bych měl sebe popisovat pomocí zla?! Tak jsem pánovi napsal odpověď: Začal jsem vyplňovat vaše testy a zjistil jsem, že se člověk nevejde jen do dvou předem daných šablon. Jsme lidé, člověk, multidimenzionální bytost a uvedené šablony nás nutí vybírat menší zlo namísto výběru naší kvality a vnitřní pravdy. Za sebe vnímám, že jsme jako lidstvo „už jinde,“ a proto není možné se napasovat do vámi zaslaných šablon odpovědí. Tím tedy ukončuji svou účast ve výběrovém řízení. Reakce pána byla jen, že děkujeme za informace. Co všechno ještě musíme propustit? :)) …
No a teď v úterý jsem byl v jiné firmě na pohovoru a říkal jsem si, proč má ta paní z HR s sebou kalkulačku. Na konci jsem to zjistil, protože jsem dostal test, který měl ukázat mé logické myšlení a analytické schopnosti. Spousta otázek za minimální čas. … Hmm, pustil jsem se do toho. Jsem rád, že mám svou intuici a že ji poslouchám, protože jinak bych ten test nedal :)) Větší půlka testu byla o slovíčkaření – jestli takto nahlížejí na nás lidi, na člověka, tak jsme asi v jejich tabulkách všichni idioti. Druhá část testu byla o číslech a počtech. Nevyplnil jsem odpověď na jednu jedinou otázku a to proto, že tam byly zlomky. S těma jsem se setkal naposled před více jak 20ti lety (vůbec jsem nepochopil, k čemu jsou potřeba). Nakonec jsem přišel na to, jak tuto rovnici o jedné neznámé vyřešit, díky navrhovaným odpovědím, jenže už nezbyl čas. Za mne jsem test úspěšně zvládl. A tím si uvědomil, že opravdu nemám potřebu někomu např. testem dokazovat „kdo/kým“ jsem. Dnes je ještě pořád důkaz pouze odpovědí na test, tzn. hodíš se do šablony nebo nehodíš. … Přesto pořád věřím v to, že mezi námi existují lidé/společnosti s otevřeným srdcem, napojeni na vědomí a rádi mezi sebe uvítají další lidi s podobným vyzařováním. Že jsou i mezi jednateli, i v HR a kdekoli dál… 🙂
Psaní/natočení videa nebo povídání… dělejte vše, co vám dělá radost…když vnímáte, že máte něco udělat, udělejte to. Nikdy nevíme, pro koho ještě dalšího to je určeno, pro koho to vesmír vytváří. Dnes jsem si vzpomněl, jak jsem v roce 2018 hltal audio nahrávky Ramony Siringlen, které jsem si stáhl ze Svobodného vysílače. V té době jsem byl na začátku své „cesty“ a to, co jsem prožíval, o tom Ramona mluvila. Hodně mi to pomohlo a urychlilo to také mou cestu. Včera mi volala kamarádka, v návaznosti na náš intuitivní nedělní výlet, a rozmlouvali jsme o aktuálních energiích a jejich projevech ve fyzickém těle, o chaosu, o tibetských mísách atd. Díky tomu přišlo v napojení spousty zajímavých informací i odpovědí. Také jsem si zde uvědomil, že to, co je pro nás banalita, jednoduché, samozřejmostí, může být pro druhé novinka, něco nepředstavitelného či neuchopitelného… díky tomu si také uvědomujeme svoji sebe-hodnotu, vnitřní sílu, různorodost, to, v čem jsme jiní/originální…a kam směřujeme…
Nedávno jsem objevil pro mne zajímavou informaci, která se týká „pole rodu„. Asi víte, více jak rok jsem pracoval na vyčištění a harmonizaci své rodové linie, svého rodu, použil jsem k tomu nejvíce šamanský buben djembe. Koncem dubna jsme měli při jedné události rodinné setkání, kde se toto pole rodu otevřelo a působilo na nás všechny. Popravdě, nebylo to moc příjemné, sám jsem byl překvapen, jaká slova a energie ze mne jde. Do nedávna jsem vůbec netušil, že toto pole může mít i negativní vliv, přišly mi odpovědi přes knížku: Myšlenka mocná síla, autorka Manuela Oetingerová, kde se mimo jiné píše, že i když je člověk laskavý a má hodně otevřené srdce, přesto ho toto pole rodu může vtáhnout a ovlivnit…viz citace strana 130: Každá myšlenka vícekrát opakovaná a spojená s emocemi vytváří pole, které se chce uplatnit a udržet. Snadno si představíme kolik takových polí se za život vytvoří. … Třeba při setkání příbuzenstva se může stát, že se zaktivuje energie rodinného egoismu, ačkoli jeho účastníci dokážou rozdávat a nezištně milovat. Zapracovala totiž skupinová dynamika, posílená společenská energie oživila zbytky sobectví a vtáhla přítomné do víru starých rodinných vibrací. V některých rodinách se u jejich členů v pokrevní linii projevuje silná svárlivost a hašteřivost. Nacházejí se v energetickém myšlenkovém poli vytvořeném jejich předky a nabitém negativními emocemi. Taková pole obsahují odštěpené duševní zbytky původců a časem i ostatních členů rodiny, podle toho, jak silně se na existenci pole podíleli a přispěli k jeho karmě. Tyto útvary se pokoušejí proniknout do každé další generace a negativně ji ovlivňovat. Může se stát, že rodinné setkání probíhá v přátelském a vlídném duchu, ale po jisté době se do rozhovorů vloudí staré svárlivé emoce. Někteří členové takové situace silně prožívají a brzy je zřejmé, že se nálada společnosti zhoršila. Většině účastníků unikne, že tu působí negativní pole a ta je pak přimějí k tomu, aby se třeba pustili do dědečka pro jeho úpornou tvrdohlavost, do tety pro její staromódní názory nebo do sestřenice pro strojený životní styl. Pokud se poli podaří vyvolat spor aspoň mezi dvěma lidmi, dosáhlo svého cíle a může se vylákanou energií dobít. Příčinou sporů a nepřízně často bývá myšlenkové a emocionální pole, které působí na lidi zvenčí. Ti s ním mají sice něco společného v důsledku pokrevních pout nebo určitých situací, ale negativní nabití s průvodní potřebou se vybít sami nezpůsobili.
Přátelé a včera jsem dopoledne bubnoval, udělal jsem si oltář z minerálů a ptačích per a zapálil dvě svíce – Šamanskou ochranu a Vesmír (dostal jsem tyto svíce od mé sestry a její rodiny ke dni znovu-zrození). Seděl jsem mezi těmi svícemi, před sebou oltář a zároveň uvnitř pyramidy, pod jejím vrcholem. Po bubnování, v části s Tibetskou mísou mi přišla informace, že jakékoli pole, tj. i pole rodu, je možno překódovat/přenastavit, úplně stejně jako všechno ostatní. Tj. jako když např. měníte předurčení vašeho psa nebo rostlin, které pěstujete či již stávajících rostlin venku. Takže jsem toto naše pole překódoval, aby vždy vysílalo energie lásky bez podmínek, světlo a také harmonii. Aby každou duši rodu plně vyživila, dala jí přesně to, co potřebuje k fungování v lásce, světle a jednotě. … Je na vás, jak to budete mít. Já si zvolil tuto cestu.
A dnes (den po včerejšku) jsme byli se čtyřnohou kamarádkou Terkou se projít ve Stromovce. Obešel jsem ji celou bosý, v plném napojení na Zemi. Cestou jsem komunikoval s bytostmi – se stromy, keři, trávou, květinami, ptáky, rybami a želvou. Také jsme zastavili u splavu (má 3 části), kde voda z Vltavy vtéká do rybníku na Malé říčce. Zrovna tam nikdo nebyl. Sedl jsem si tam, kde svítilo slunce a dal si své nohy pod protékající vodu posledního vodopádu a tělem byl natočený k němu. Požádal jsem vodu, ať mne očistí, ať ze mne smyje vše, co není moje, co mi neslouží, z mých jemně-hmotných těl i těla fyzického. Asi po deseti minutách se objevila paní s holčičkou a se psem a holčička projevila zájem a sedla si naproti mne k vodopádu a začala se ptát na vodu a tak… a za chvíli už byla taky ve vodě 🙂 Pak se objevila paní se psem, která přišla po cestičce a nakonec šla také touto vodou a pak se objevil ještě pán také s holčičkou a už si vyzouvali boty, že půjdou také do té vody. … Je fajn vidět, jak vaše vyzařování přitahuje ostatní a jak lidé ztrácí ve vašem poli zábrany a začínají opět žít, žít přítomným okamžikem. … na mne už nás tam bylo moc, tak jsem šel dál. Měl jsem radost, že se to tak krásně vše poskládalo 🙂
Ještě jsem se dozvěděl, že ve středu 8.6.2022 byla opět sluneční erupce. Velké množství plazmy letí k nám a dnes jej můžeme čekat, že dopadne na Zemi. Tak se nedivte, že se vám dějí nějaké věci, ať už v těle nebo v realitě :))
Nyní za mne asi vše. Vím, že témat bylo spousty, když přicházely v Šárce, ale nyní se již další neobjevují. Tudíž zde ukončím své psaní.
Krásné přítomné bytí nám vše a ať nás světlo a láska provází na každém našem kroku.
